PragoVespa 2017

Předposlední víkend v červenci, pátek ráno. V pražském kempu Džbán vrcholí přípravy na největší vespařskou akci sezóny. Parta pěti nadšenců z Vespa Clubu Praha a jejich pomocníků organizuje sraz PragoVespa už posedmé – na tradičním místě, jen patnáct minut jízdy od historického centra města.

Kolem poledne dokončujeme přípravy a zároveň dorážejí první návštěvníci. Mezi námi organizátory padají odhady počtu účastníků, tipy na nejvzdálenější hosty i už tradiční vtipy, zda vůbec někdo dorazí. Po pár hodinách už je jasno: letos to vypadá na rekord.

Mezinárodní lokální sraz

Česká republika je malá země a na první pohled to vypadá, že ježdění na skútru tady nemá moc tradici. Přijeďte na PragoVespu a přesvědčíte se o opaku. Na místě srazu brzy vzniká pestrá směska lidí: slečny, které si koupily vespu pro parádu, kravaťáci, kteří na ní jezdí práce a absolutně jí propadli, styloví mods v parkách i obdivovatelé elegantního italského stylu nebo motorkáři, kteří mají vespu jako koníčka. Všichni jsou tady a všichni se baví. Samozřejmě hlavně o vespách. Je to jedna z mála příležitostí, kdy může zdvořilostní small talk přerůst ve vášnivou debatu.

Pražský sraz je navíc unikátní kombinací lokální a mezinárodní akce. Jádro návštěvníků je parta kolem Vespa Clubu Praha a spřátelených klubů z dalších českých měst. Kvůli atmosféře a atraktivnímu místu konání ale není nouze o zahraniční návštěvníky. Ani letos nechybí parta z Polska, se kterou jsme se za ty roky už stihli spřátelit, vespaři z Rakouska, Německa a Itálie, ale i vlci samotáři, kteří dorazili po vlastní ose třeba až z Běloruska.

Problém? Žádný problém

Pátek probíhá ve znamení seznamování, doplňování energie v restauraci, potkávání starých známých a samozřejmě oprav. Co by to bylo za vespa sraz bez improvizované dílny, kdy jeden opravuje nebo vyměňuje kolo, hlasitě podporován neustále narůstající skupinkou ostatních samozvaných odborníků. Z praxe víme, že vespa se nějak spraví vždycky a často i sama, takže i letos končí všechny opravy happy endem a i ten potřebný náhradní díl pro Poláky se nakonec sežene.

Zábava je v plném proudu, ovšem zatím bez alkoholu – alespoň pro ty, kteří mají zájem o večerní „nightvesping“. Je jich nakonec tolik, že máme co dělat, abychom sehnali doprovod pro každou skupinku. Už to vypadá, že jako jeden z road captains pojedu i já se zlomenou nohou (jak jinak než z nehody na vespě), ale nakonec rozhodne omezený počet reflexních vest. I tak se dostane na všechny. Hlavně cizinci se vrací nadšení a je jedno, jestli jsou na PragoVespě poprvé nebo posedmé: pohled na večerní Prahu ze sedla Vespy se prostě neokouká.

Když město patří vespám

To hlavní ale začíná v sobotu: pozdní budíček, ospalé a unavené vylézání ze stanů a pokojů, anglická snídaně a silná italská káva na kocovinu. Soutěže, jízda zručnosti, pomalá jízda, vědomostní kvíz, nebo jen dopolední lenošení, procházení po kempu a vzájemné nepokryté obdivování strojů. A taky přípravy na hlavní bod programu, kdy hustý městský provoz bude muset ustoupit bláznům na skútrech: spanilou jízdu historickým centrem Prahy i méně známými zákoutími města, se zastávkou na Václavském náměstí a vrchu Vítkov s krásným, fotogenickým výhledem.

Bezmála tři stovky vesp všech typů a barev, euforie, focení, schovávání ve stínu. (Letos je počasí jako v Itálii se vším všudy.) A pro nás organizátory taky rozhovory pro noviny a televize, kterých nás za den čeká ještě hodně. Proč jste si vybrala právě vespu? Co vás na tom baví? Co pro vás vespa znamená? Nevybrala jsem si vespu, vespa si vybrala mě, baví mě na ní všechno a znamená pro mě životní styl. Ukazuju na svoji nohu a berle a používám citát Charlese Bukowského: „Love breaks my bones and I laugh.“ Novináři možná trošku nechápou, ale ostatní ano. Proto tu jsme.

Zábava pokračuje

A nejen proto, samozřejmě taky kvůli sobotnímu večeru. Jako organizátoři s ním sice máme nejvíc práce, ale o to víc si užíváme zábavu poté, co zjistíme, že se zase všechno povedlo a nikdo se nenudil ani neztratil. Připravujeme ceny a diplomy pro vítěze soutěží, velké losování o ceny, odpovídáme na neustálé dotazy ohledně programu. To všechno navíc v doslova herecké trémě.

Na úvod večera nás čeká scénka, tentokrát na téma mods vs. rockers. Toho se jako parta introvertů bojíme víc než zadřeného motoru a letos navíc ani nemáme šampaňské na uklidnění. Všechno se ale daří. Nic není problém. Všichni se baví. Přemýšlíme, jestli za to můžeme my, vespy, skvělá muzika nebo možná pivo. (Jsme přece v Čechách a tady se pivo postará o každou zábavu.) Nejspíš jde ale o kombinaci všeho.

Horečka sobotní noci

Konečně si můžeme dát pivo i my. Na zdraví a na to, že se to zase povedlo. Čeká nás ještě dlouhá noc a velká párty. A některé z nás i každoroční výzva: naked riding. Je to přesně to, co si myslíte, ale na nás se nedívejte. Vymysleli to před pár lety Poláci. A co by někteří z nás neudělali za prestižní samolepku do sbírky… Baví se všichni a ještě hodně dlouho do noci, nebo lépe, do rána.

Poslední den už je rozlučkový. Budíček, ospalé vylézání ze stanů a pokojů (svých nebo cizích, to už nikdo neřeší) a pro nás smíšený pocit: jedno velké oddechnutí, že už to máme za sebou, ale zároveň nostalgie, že už to všechno končí. Máváme posledním odjíždějícím, uklízíme, dáváme si oběd. Jsme unavení. „Příští rok už na to kašlem!“ říká někdo. Pár vteřin ticha, záchvat smíchu. „Tak zase za rok!“ voláme na sebe, když odjíždíme domů dospat únavu.

Fotogalerie